Naše "Pražské Jezulátko" s opravenou korunkou a v novém rouchu
O to první se postarala Dominika Valešková, která roucha pro Jezulátko šije a mění, renovace korunky se ujala restaurátorka užitého umění a papíru Štěpánka Piskláková. Sošku po zmíněných úpravách v pondělí 20.února v závěru večerní mše svaté požehnal P. Józef Szeliga, litoměřický děkan.
„Korunka Jezulátka je z tvrdého papíru potaženého stříbrnou fólií, uvnitř vyztužená zřejmě už plastovými pásky, zřejmě z přelomu 19. a 20. století. Vpředu na jejím pásu je z kamínků vysázen latinský nápis REX, tedy král,“ vysvětlila restaurátorka. Doplnila, že korunka byla hodně zaprášená a chybělo na ní několik původních kamínků. Na internetu se prý některé podařilo dohledat, ale staré foukané už nikoli, takže z míst, kde se nitě a dekor časem rozpadly, některé ubrala a dala je na místa pohledově významnější. A na chybějících místech je pak nahradila novými skleněnými korálky. Pak vše dočistila, aby se korunka leskla.
Oblečky odpovídají liturgickému období. Ten nový je fialový v začínající době postní před Velikonocemi. „Máme zatím celkem čtyři – dva bílé, jeden zelený a teď fialový, Chci ušít ještě červený, ale k tomu jsem se zatím nedostala,“ řekla při převlékání Jezulátka Dominika Valešková.
Kopie Pražského Jezulátka jsou v řadě míst po světě. Stáří té litoměřické není známo. Vedle skříňky, v níž je uložena, je nyní v rámečku modlitba papeže Benedikta XVI., kterou pronesl u originálu Jezulátka v roce 2009 - v kostele Panny Marie Vítězné na pražské Malé Straně:
„…Dopřej všem lidem, aby porozuměli poselství Božího narození a aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj“
, praví se mj. v Benediktově modlitbě.
V roce 1628 věnovala sošku karmelitánům ovdovělá Polyxena z Lobkovic se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“. Pražské Jezulátko je jedním ze symbolů naděje a uctívají jej věřící z celého světa.
