Poutní zájezd do Polska
Druhou květnovou středu brzy ráno se padesátka poutníků z Litoměřicka vydala na cestu po místech drahých nejen Polákům, ale všem křesťanům, katolíkům zvlášť. Někteří z nás už na těchto místech byli, pár jedinců prý už i několikrát, ale většina se na ně těšila vůbec poprvé.
Možná je slovo „pouť“ v našem případě trochu troufalé tvrzení - v prapůvodním slova smyslu znamená pěší putování, a my jen nepatrný zlomek putovali po svých - ale čekala nás cesta dlouhá patnáct set kilometrů a nabitý program. Pod laskavým vedením otců Józefa Szeligy z litoměřické a Romana K. Depy z lovosické farnosti, organizační taktovkou Petra Alexy i díky skvělému řidiči p. Průšovi jsme ho absolvovali na výtečnou.
Všude jsme měli dveře otevřené a tak jsme si mohli všechna setkání, včetně účasti na bohoslužbách a mších svatých, náležitě užít a vychutnat. Ať už to bylo na mariánských poutních místech u P.M. Licheňské v Lichni, v Jasné Hoře u P.M. Czestochowé a v tamním muzeu, nebo v kostelích a katedrálách ve Wroclawi a Krakowě, královském Wawelu, u sv. Faustýny i na Kalvárii Zebrzydowské. Na každém kroku jsme také poznávali, jak velkou úctu vzdávají Poláci bl. Janu Pavlu II., a to nejen v jeho rodných Wadowicích, které jsme samozřejmě nemohli vynechat. Určitě každé z míst, které jsme navštívili, by vydalo na samostatnou pouť.
Čtyři dny utekly jako voda v našem Labi, dojmů jsme nastřádali možná víc, než jsme hned stačili vstřebat, ale určitě v nás budou ještě dlouho, dlouho doznívat... Co říci na závěr – snad jen naše „poutnické“ Bohu díky!
